MUMIO VE VĚDĚ
Než se vydáme na tuto cestu, je nutné poznamenat, že do této chvíle nebyl původ mumia nikdy přesně určen. Je to částečně kvůli tomu, že pro detailní rozluštění vzniku mumia by bylo zapotřebí rozsáhlého a nákladného vědeckého výzkumu. Nicméně, Shibnath Ghosal, profesor a vedoucí oddělení léčiv na Institute of Technology, Banaras Hindu University a výzkumný poradce v Natreonu Inc. v Indii a USA, jednu studii provedl. Během své kariéry publikoval přes 400 výzkumných prací v mezinárodních časopisech a je držitelem 15 amerických a mezinárodních patentů na přírodní léčivé přípravky a produkty bioinformatiky.
Kniha, kterou publikoval, je milníkem ve výzkumu mumia. Podařilo se mu vypracovat velmi zajímavý a vědecky důležitý přístup vedoucí k pochopení této úžasné substance. Můžeme začít?
VZNIK MUMIA ZAČÍNÁ TEORIÍ
Dlouho předtím, než jsme měli dostatek znalostí a patřičné nástroje pro pochopení podstaty, se věřilo, že mumio je božská substance. Od té doby jsme ušli dlouhou cestu a vyměnili mýty za vědecký výzkum. Pokud chceme něčemu porozumět, musíme se samozřejmě vrátit ke zdroji. A jak to bývá, vše začalo humusem před 200 miliony lety. Dosud nejvíce uznávaná teorie uvádí, že mumio vzniklo z humusu rostlin a zároveň působením opakujících se pohybů tektonických desek na celé planetě. Tímto způsobem docházelo k hromadění mrtvého rostlinného materiálu pod vysokým tlakem a k jeho postupné přeměně na mumio.
Z této základní teorie vycházejí další čtyři teorie, z nichž každá vysvětluje výše zmíněný proces odlišně, počínaje mikrobiotickým úhlem pohledu a konče chemickou polymerací. Nebudeme se věnovat podrobnostem, pouze zmíníme, že ani jedna teorie nebyla podpořena dostatečnými důkazy. Jak jsme již řekli, o nákladný a rozsáhlý výzkum se dosud ve větším měřítku nikdo nepokusil. Velmi přínosný výzkum dr. Ghosala prokázal úzké spojení mezi humusem, jehož základem jsou amoniti a tvorbou biologicky aktivních sloučenin mumia.
MUMIO, AMONITI A ASTEROIDY
Abychom tomu všemu dokázali porozumět, musíme se vrátit asi 400 milionů let zpět, do doby, kdy se pravděpodobně objevili první amoniti, rozsáhlá skupina dnes již vyhynulých hlavonožců. Vy je zřejmě znáte jako slavné fosilie v kamenech. Jejich jediným žijícím zástupcem je Nautilus (loděnka), který je považován za „živou fosilii“. Amoniti se nacházeli běžně v oceánu, dokud na konci období křídy nezanikly. V procesu náhlého hromadného vymření vyhynuly asi tři čtvrtiny rostlinných a živočišných druhů na Zemi. Od této chvíle se amoniti po milióny let usazovali na dně oceánů a vytvářeli „vrstvy“. Dříve zmíněné pohyby tektonických desek způsobily, že se tyto vrstvy amonitů po dlouhou dobu pomalu proměňovaly v mumio.
Možná se teď ptáte, kde přesně je to spojení mezi amonity a mumiem?
Spojení spočívá v určitých organických sloučeninách a konjugátech, které lze nalézt v mumiu, amonitech a asteroidech. Tyto sloučeniny jsou, vedle dalších společných bioaktivních sloučenin, fullereny, fullereny-C-, -N-, -O-, kovy a minerály.
Základní otázka zjištění zdroje těchto prvotních organických sloučenin a derivátů byla nyní vyřešena odhalením „nebeské“ spojitosti mezi mumiem a asteroidy. Výše uvedené organické sloučeniny a konjugáty vznikly v amonitech a mumiu humifikací sedimentární horniny, což je úplně jiný zdroj, než jsme si původně mysleli. (Ghosal, 2017)
Výše uvedené tvrzení bylo podpořeno fenomenálním objevem sloučeniny, která mohla hrát roli v utváření chemické struktury života. Byla objevena pod ledovým povrchem komety 67P/ Churyumov-Gerasimenko malou robotickou laboratoří Philae, která přistála na kometě v listopadu 2014. Tyto sloučeniny byly také objeveny v biologických molekulách živých organismů. (Ghosal, 2017)
Amoniti, usazené horniny a deskové tektonické jevy se zjevně velmi úzce podílely na tvorbě Shilajitu.
UDIVUJÍCÍ KRUH STVOŘENÍ
Tyto takzvané asteroidy, neboli nebeská suť, nepřetržitě dopadaly na Zemi po miliony let a vytvářely vrstvy jílovité břidlice, která chránila jak amonitové vrstvy, tak mumio před mikrobiální kontaminací. V podstatě to znamená, že k tomu, aby mohlo mumio vzniknout z vrstev amonitů, byla nutná ochranná vrstva, která jej chránila před mikrobiologickým znehodnocením. Znehodnocení by způsobilo, že by ztratilo všechny své léčivé schopnosti. Jílovitá břidlice úspěšně poskytovala ochranu amonitům v momentě, kdy se měnili na humus, což vedlo k tvorbě bioaktivních sloučenin později nalezených v mumiu.
Dalším důležitým poselstvím souvisejícím s výše uvedenými objevy je, že humus produkovaný rostlinami, se svým chemickým složením a vlastnostmi NAPROSTO liší od humusu z hornin (nazývaným také mumio). Humus z hornin, který obsahuje amonity jakožto substrátové materiály, spolu s usazenou horninou a jílovitou břidlicí z asteroidů, tvoří centrum procesu vedoucího ke vzniku mumia. (Ghosal, 2017)
Tyto nebeské úlomky, kterým jsme dříve říkali jílovitá břidlice (lupek), dodaly mumiu stabilitu a úspěšně podpořily celý proces jeho vzniku. Jinými slovy, bez jílovité břidlice z asteroidů a bioaktivních složek z amonitů by vznik mumia nebyl možný.
Vzhledem k tomu, že je toho hodně, čemu bychom se chtěli věnovat, pokusíme se tento proces dále objasnit v 2. části tohoto blogu, kde se podrobněji podíváme na vzorky meteoritů a fosilie amonitů použité ve výzkumu. Pokud máte nějaké dotazy nebo připomínky, dejte nám vědět!
Zdroj:
https://livepristine.com/blogs/news-views/why-shilajit
https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S037887411100273X
